O vychytralé komorné
Na vysokém kopci za městem byl zámek a v něm žila jedna spokojená královská rodina, pan král, paní královna a princezna Eliška. Všem se dařilo moc dobře. Jejich království sice nebylo nejbohatší, ale poddaní je měli rádi a nešidili je na daních, takže měla královská rodina pořád z čeho žít.
Nejvíc se tento styl života líbil Elišce, protože mohla vesele lítat po královské zahradě v pánských kalhotách a nikomu to nevadilo. Už jako malé dítě totiž zavrhla panenky a raději řídila autíčka na dálkové ovládání. Když však dovršila 18. rok svého života, řekl jí nemilosrdně tatíček král: „Eliško, už nejsi dítě. Je načase, aby ses začala chovat a oblékat jako děvče. Vždyť co by si o tobě pomyslel tvůj budoucí ženich?“
„Ale já se vdávat nebudu,“odsekla mu princezna a vesele běžela do zahrady.
Krále to trošku zamrzelo.
„Však ona zmoudří, uvidíš,“uklidňovala ho královna.
„Všechny vladařské povinnosti v pohodě zvládá, z fleku by tě mohla vystřídat. Ani já tomu tolik nerozumím jako ona. To by bylo, aby nezvládla jednoduchou úlohu ženy.“
Král zesmutněl. „Toho se právě bojím, že nezvládla.“
„Tak víš co?,“snažila se ho rozveselit královna.
„Uspořádáme ples a to by bylo, aby si na něm Eliška nevybrala ženicha.“
Královi se konečně vrátila dobrá nálada. „Dobře, to by mohlo pomoct.“
Princezna však nadšená nebyla, ale když jí za to rodiče slíbili novou knihu o letadlech, řekla si, že to přetrpí. Už při přípravách na ples toho však začala hluboce litovat. Sjeli se krejčí z celého království, aby Elišce co nejlépe nazdobili šaty, aby vypadala jako opravdová princezna. Pořád si musela něco zkoušet a byla z toho značně nervózní. Komorná ji uklidňovala a slibovala jí, že se za ni ještě u pana krále přimluví.
Ale na krále ani na královnu žádné prosby neplatily. Oba byli skálopevně rozhodnutí princeznu konečně provdat. A tak princeznina komorná vymyslela další plán. Poradila jí, co by měla přesně udělat, aby ji žádný princ nechtěl, aniž by je všechny musela odmítnout. Eliška se usmála a s klidem usnula.
V den plesu král s královnou princeznu nepoznávali. Už od rána se tvářila vesele a dokonce se bez řečí převlékla do šatů. Král měl radost, že princezna zmoudřela a královna zase, že měla pravdu.
Na plese jim však úsměv zmizel z tváří. Princezna totiž přede všemi prohlásila, že si nebude vybírat ženicha ani podle bohatství, ani podle vzhledu, ale podle toho, jak ji dokáže uspokojit.
„Ještě jsem nepoznala, co to je milostný život,“prohlásila.
„Proto bych to chtěla poprvé zkusit s někým, kdo to opravdu umí.“
Když uviděla zděšený výraz svých rodičů, ještě dodala: „Už dávno vím, že děti nenosí čap a taky vím, že královna je stejně jen od toho, aby králi porodila následníka. Já se ale nechci stát jen továrnou na děti, chci si sex pořádně užít.“
Všem přítomným spadla čelist. Některé prince dokonce princeznina slova pohoršila natolik, že začali postupně odcházet.
Princezna si začala mnout ruce, že jejich plán tak bezvadně vyšel, když tu z řady princů vystoupil jeden mladík, který řekl: „Princezno, otestuj si mě tuto noc a uvidíš, že se budeš topit v záplavě orgasmu.“
A než stačila princezna cokoliv namítnout, už ji zatáhl do královské ložnice a začal ji pomalu svlékat. Než se vzpamatovala, co to vlastně dělá, začal jí jazykem rejdit po celém těle. Princezna byla však tak nervózní, že se nedokázala pořádně uvolnit a nebylo jí to vůbec příjemné.
V té chvíli si komorná uvědomila, co vlastně způsobila a běžela princezně na pomoc. Rozrazila dveře právě ve chvíli, kdy si princ už rozepínal poklopec. Vrhla se na něj zezadu, odstrčila ho a když uviděla nahou princeznu na posteli, uvědomila si, že už po ní vlastně dávno touží a tak ji to vzrušilo, že ze sebe strhala šaty a začala princeznu uspokojovat ústy. Té se to tak líbilo, že jí to oplatila a potom do hry ještě zapojily své prsty. Princ z toho byl úplně navětvi a radši z ložnice odešel. Oznámil králi a královně, že jejich dcera je lesba a odjel.
Druhý den šla princezna s komornou demonstrovat na náměstí za registrované partnerství